Angkor Vat, největší chrámový komplex světa

Mezi nimi našel Angkor Vat, jeden z největších svatostánků světa. „Narazil jsem," napsal Bouillevaux, „na několik obrovských zřícenin. Prý se jednalo o pozůstatky královského paláce. Na zdech odshora až dolů pokrytých reliéfy jsem spatřil muže bojující holemi a oštěpy a zápasy slonů. Další bojovníci vystřelovali z luku tři šípy najednou."Stejně ohromen byl francouzský přírodovědec Henri Mouhot, který se o deset let později vydal v Bouillevauxových stopách, když uprostřed džungle spatřil více než sto vatù (chrámů) z 9. až 13. století. Na angkurských chrámech je patrný postupný přechod od hinduismu k buddhismu. V sochách, reliéfech a řezbách ožívají výjevy z hindské mytologie, exotické tanečnice, králové jedou na slonech a císařové táhnou v čele vojska do boje. Angkor zdobí nesčetná zpodobení klidného a vyrovnaného Buddhy. Mouhotovy nadšené zprávy vedly k mnoha otázkám: Kdo tento nádherný komplex vybudoval? A co způsobilo jeho vzestup a pád?

Nejstarší kambodžské písemné prameny pocházejí teprve z 15. století; nyní, když byl objeven Angkor, začala vycházet na světlo do té doby neznámá epocha khmerské civilizace.Trosky Angkoru leží poblíž velkého jezera Tonlesap, asi 240 kilometrů severozápadně od Phnompenhu, hlavního města Kambodže (dřívější Kampučie). V dobách největšího rozkvětu kolem roku 1000 n. 1. zaujímal Angkor plochu 190 čtverečních kilometrů a byl tak největším městem středověkého světa. V jeho ulicích, na náměstích a terasách i v chrámech žilo na 600 000 obyvatel. V okolí žil další milion lidí.Angkor obývali Khmerové. Jejich náboženství, variantu hinduismu, přinesli do jihovýchodní Asie indičtí obchodníci v l. století n. l. Dnes si badatelé stále lámou hlavu nad tím, že v této oblasti, která byla hustě osídlena a technicky vyspělá již kolem roku 1000 před n. l., se nedochovaly žádné starší doklady o existenci měst před 7. stoletím našeho letopočtu, kdy začala khmerská civilizace vzkvétat.

Nejdokonalejším výrazem nadání Khmerů pro umění a monumentální architekturu se stal Angkor.Khmerové pořizovali dokumenty na materiálech, které se časem rozpadly - na palmových listech či kožkách zvířat. Archeologové tedy museli získávat informace o minulosti města z více než jednoho tisíce vyrytých nápisů, většinou v khmerštině a sanskrtu. Nápisy odhalují, že hlavní postavou Khmerů v době jejich vzestupu byl Džajavarman II., který na začátku 9. století vysvobodil svůj lid zpod jávského jařma. Uctíval Šivu, jedno z hlavních hindských božstev, a založil kult boha-krále. Tím svoji moc pouhého smrtelníka znásobil tvůrčí energií Sivý. Džajavarman II, - stejné jako všichni jeho nástupci - vybudoval chrám pro lingam, falický symbol své duchovní a pozemské moci. Po smrti vladařů se tyto chrámy staly jejich hrobkami.Město Angkor (v khmerštiné „město") vyrostlo v obrovskou metropoli o rozměrech dnešního Manhattanu.

Jeho zdaleka nejkrásnější budovou se stal Angkor Vat, který dal na počátku 12. století vybudovat Súrjavarman II.jako svůj chrání a hrobku. Angkor Vat je zasvěcen hindskému bohu Višnuovi a jeho plocha dosahuje téměř dvou a půl kilometrů čtverečních. Tento obrovsky svatostánek je pravděpodobné největším náboženským komplexem, jaký kdy byl postaven. Jeho půdorys tvoří rada obdélníkových soustředných zdí. Nejvyšší věže vyčnívají 60 metrů nad okolní džungli. O zimním slunovratu dopadá na Angkor Vat stín nedalekého chrámu Prasat Kuk Bangro. Zdá se tak, že khmerèské stavby měly i jakousi astronomickou funkci. Angkor byl bohaté město: úrodná půda okolních polí dávala tři sklizně rýže ročnì, jezero Tonlesap skýtalo hojnost ryb a v hustých lesích se těžil dostatek teakového i jiného dřeva ke zhotovování chrámových podlah a budování ochozů. Při takové hojnosti potravin a stavebního materiálu je stěží pochopitelné, proč byl Angkor náhle opuštěn. Proč se toto kdysi kvetoucí město proměnilo v opuštěné trosky? Pád Angkoru se pokoušejí vysvětlit dvě různé teorie, obě založené na náboženském základu.

Podle první z nich vyplenili Angkor v roce 1177 bojovní sousedé Khmerů Čamové a Džajavarman VII. ztratil víru v ochrannou moc hinduistických božstev. Khmerové přijali formu buddhismu, která se zřekla násilí a přihlásila se k pacifismu. Džajavarman zasvětil Buddhovi Bajon, svůj chrám na náměstí Angkoru. V důsledku této náboženské konverze se thajská armáda, která v roce 1431 zaútočila na Angkor, setkala jen se slabým odporem a po sedmiměsíčním obléhání město vyplenila. Poté Angkor již nikdy nedosáhl bývalé slávy.Druhá, fantastičtější teorie vychází z buddhístické legendy. Jednoho khmerského krále natolik urazil syn jakéhosi kněze, že dal chlapce utopit ve vodách jezera Tonlesap. Rozhněvaný bůh se pomstil: jezero se vylilo z břehů a Angkor zničilo. Protože se jezero Tonlesap v období monzunů často rozvodňuje, může být na tomto příběhu alespoň zrnko pravdy.Dnes okolí Angkoru opět zarůstá džunglí. Vegetace působí ve zbývajících stavbách trhliny a kamenné zdi obrůstají mechy a lišejníky. I když byly nedávno proti postupující džungli použity chemikálie, dlouhodobé účinky takovéto metody nikdo nezná. Ještě ničivěji se projevily rozsáhlé důsledky dvou desetiletí války i vykrádání chrámů - zloději loupí reliéfy a sochy a prodávají je do ciziny. Želá se, že nad budoucností tohoto jedinečného komplexu visí opět otazník.