Hrad Houska - Brána do pekla?

Někteří historikové se domnívají, že hrad nechal postavit Hynek Berka z Dubé, aby jako první zabral půdu, kterou chtěl získat rod Michaloviců. Zvláštní je i způsob, jakým byl vystavěn. Hrady byly zpravidla koncipovány tak, aby odolaly nájezdům a obléhatelům, tedy nebezpečí z venčí. V případě Housky je tomu zcela opačně. Hrad je postaven takovým způsobem, aby bránil „někomu“ či „něčemu“ zevnitř dostat se ven. Co však bylo to „něco“, co mělo zůstat skryto ve zdech hradu? To ani odborníci zatím nedokážou vysvětlit. Čtvercový půdorys a soustava několika vnitřních věží (dnes už neexistujících) připomíná současné věznice. V podstatě jde o středověkou obdobu Mírova. Na Housce byla přísně střežena obytná část komplexu, v jejímž centru stojí hradní kaple. Celý hradní komplex údajně plnil funkci jakési gigantické „zátky“ proti zlu, který měl zatnout tipec démonům, jež se tudy prodírali do našeho světa. Tak alespoň praví staré pověsti...

Tak malý a tak záhadný
Ač první zmínky o této „bráně do pekel“ pocházejí již z roku 878, stávalo na původním místě dnešního hradu jen dřevěné hradiště. Písemný záznam o kamenném hradu Houska, založeném Přemyslem Otakarem II., se poprvé objevuje až v roce 1316. Jednou z možností pojmenování hradu je podědění jména původního dřevěného hradiště, které vystavěl vévoda Pšovanů Slavibor pro svého syna Houseka. Další spekulace o vzniku jména sahají až ke Keltům, kteří v historii území obývali, a pohrávají si s keltskou etymologií. V gaelštině totiž slovo „geastam“ (gosca) znamená brána. Mluvili snad již Keltové o bráně do pekla? Keltskou hypotézu by mohly potvrzovat o podivné znaky nalezené v chodbách hradu, které se podobají keltským runám.

Co skrývá podzemí
V podzemí se nachází suterénní místnost, která byla objevena teprve v roce 2008. Její okno je ve skále pod hradem. Neexistují o ní historické zmínky, což podporuje předpoklad, že podzemí Housky skrývá ještě mnohá neobjevená tajemství. Novinář a publicista Milan Doležal, který se záhadou hradu také zabýval, říká: „Je zvláštní, že stěny hradní kaple jsou porostlé lišejníkem a neustále vlhké i za toho nejparnějšího léta, stěny sousedních místností jsou absurdně suché. To by mohlo naznačovat přítomnost podzemních prostor pod kaplí.“ Skutečně se traduje, že v podzemí hradu je množství chodeb, v nichž má být pohřbena spousta „věcí“ a koster „nelidí“. Kdo, nebo co je myšleno výrazem „nelidé“? Existovala nebo existuje zde opravdu brána do paralelního světa, jehož obyvatelé jsou od nás natolik odlišní, aby splňovali představu o obyvatelích pekla? 

Hradní kaple
Nadzemní podlaží hradu nejsou rozsáhlá. Stěny hradní kaple jsou pokryty působivými výjevy, ale leckteré použité motivy jsou pro církevní stavby netypické, až nepřístupné. Vyobrazení levoruké lučištnice s napůl zvířecím tělem představuje bojovou scénu, které se nikde v kaplích neobjevují. „Ani jeden z těchto motivů není na středověkých malbách ve střední Evropě obvyklý,“ říká bývalý kastelán Milan Kůt. Chtěl snad neznámý autor maleb poukázat na nebezpečí pohřbené pod kaplí?



Hodně otázek a málo odpovědí
Faktem zůstává, že mnohá tajemství hradu Houska nebyla dodnes odhalena. Jedno z vědeckých vysvětlení zní, že na hradě byla kdysi studna s radioaktivní vodou, jejíž konzumací docházelo k postižením zde žijící populace, která pak byla považována za „pekelné zrůdy“. Mohlo by snad toto „zazděné“ radioaktivní záření způsobovat zdejší nadměrný úhyn ptáků? Objevují se ale stále nové záhady. Například spousta na hradě pořízených fotografií prý nějakým způsobem „nevyjde“. Že by se před branou pekla do tváří promítali hříchy? Anebo nejsou naše zoomy a pixely kompatibilní s energií prosakující sem z jiného světa? Ať tak či onak, udělá-li se vám na hradě Houska mdlo, úzko nebo vás rozbolí hlava, nemusí za tím být možná jen zkažený žaludek...

Zažít a přežít
Tajemství Housky se neustále snaží objasnit senzibilové. Vesměs se shodují, že pod kaplí se nacházejí rozsáhlé podzemní prostory a že je zde zřetelně cítit přítomnost negativní energie, která kulminuje mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní. Pavel Schulhoff z brněnského spiritistického spolku uvádí: „Při komunikaci s druhou stranou bylo prostřednictvím mne, coby média, sděleno, že není vhodné pátrat po podzemních chodbách a že co bylo našemu světu uzavřeno, má tak i zůstat.“
Dva mělničtí dělníci, kteří pracovali na nedávných konstrukcích, slyšeli z prázdné kaple dva hlasy hovořící neznámým jazykem. Zaregistrovali několikrát se opakující slovo „seraf“. Serafové jsou řádem andělů, do kterého patří například archanděl Michael, jemuž je kaple zasvěcena. Patřil sem ale také Satan před svým pádem. Mluvily snad podivné hlasy právě o něm?
Záhadoložka Zdeňka Vrzalová na Housce zase několikrát přespala. V noci slyšela různé zvuky a rány a cítila, jak kolem obchází něco neviditelného. Při jednom pokusu spolu s dalšími pozorovateli zahlédla stín muže v klobouku, který se po svém spatření „vsákl“ do zdi. Turisté si uvnitř kaple velmi často stěžují na náhlé bolesti hlavy a stavy úzkosti. Někteří je pociťují v celém areálu hradu a několik jedinců po příchodu k bráně podlehne pocitu, že do hradu nemohou vůbec vstoupit. Téměř všichni psi, kteří návštěvníky doprovázejí, odmítají vejít do kaple a projevuje se u nich strach. Majitelé psů často mluví o tom, že jejich psi vrčí a štěkají „na někoho“ v prázdné místnosti. Je snad možné, že vidí něco, co je našim očím neviditelné?

Pekelný vrátný
V okolí hradu se údajně od nepaměti zjevuje jakýsi, „černý mnich“ – vysoká postava v černém plášti s kápí, která nemá obličej. Údajně by mohlo jít o astrální bytost, tzv. strážce brány, který pro lidi nepředstavuje žádnou hrozbu, pouze hlídá „hraniční přechod“ mezi oběma světy.

Staré pověsti
Nejstarší pověsti o Housce hovoří o tom, že ve středověku se tady ve skále otevřela díra, ze které místní obyvatelé cítili sirný zápach. Po nějaké době z otvoru začínají vyletovat divní tvorové – lidská hlava, tělo zvířete. Drží v rukou luky, ale tětivou od sebe, tedy opačně než je zvykem. Tito tvorové pak mají lidem škodit v hospodářství, na polích, v domácnostech... Lidé se nejdříve pokouší zasypat průrvu kamením, ale jelikož se zdá bezedná, nakonec postaví nad toto místo hrad – Housku.

Pověst o odsouzenci:

Kdysi chtěli obyvatelé hradu zjistit jak opravdu peklo pod Houskou vypadá a tak nabídli odsouzenci na smrt milost, pokud ono „peklo“ zdokumentuje. On přikývl a tak jej začali spouštět po laně do průrvy - brány pekel, ale začal po chvíli vyděšeně křičet, vytáhli ho tedy urychleně ven. Vlasy mu zbělely hrůzou a tvrdil, že tam dole viděl ďábly a že se peklo nedá srovnat se smrtí a nadále odmítl „peklo“ popisovat! Údajně za několik dní zemřel. Lidé pak chtěli studnu zasypat, ale jako by byla studna bezedná veškeré kamení jen padalo a studna na ně zírala svou temnou hloubkou. Nakonec to vzdali … později se ji povedlo zasypat po třech letech usilovné práce majitele hradu Jana mladšího z Vartenberka.

Pověst o Orontovi z poloviny 17. století:

Na opuštěném hradě Housce, vystavěném na začátku 14. století pány z Dubé, poblíž Bezdězu, se v roce 1639 usadil hlouček zlotřilých vojáků, jejichž vůdcem byl Oront, bývalý poručík ve švédském vojsku, který se brzy stal postrachem celého okolí ... mezi lidmi se ujala víra, že švédský lupič uniká z nebezpečí nějakým kouzlem a že je dojista ve spolku s ďáblem. Dva myslivci se dohodli, že Oronta dostanou. Místní kovář jim očaroval flinty a stejně tak olověné kule, které neminou. Těsně u paty hradního vrchu stála opuštěná kovárna. Do té se oba myslivci vplížili, vylezli tam na půdu a ve střeše proti hradu odstranili nepozorovaně několik šindelů. Takto povstalým otvorem bylo vidět přímo na okna hradní síně, ve které přebýval Oront. Jeden z myslivců zařval: „Oronte, slyšíš mě, Oronte!“ Tu se otevřelo tabulkové okno hradní síně a z něho se vychýlil švédský lupič, aby zjistil, kdo jej volá. Po té, co spatřil na skalním výstupku jednoho z nich, tak se zeptal: „Čeho žádáš?“ Najednou se zablesklo a druhý myslivec vystřelil. Švéd s prostřeleným čelem zavrávoral u okna a jen stačil zvolat: „Mou černou slepici sem!“ Ale už bylo pozdě na nějaká kouzla, neboť v té chvíli se Oront skácel mrtev k zemi

Nedostatek vody

Na hradě a v jeho okolí je nedostatek vody, který je prý způsoben tím, že čert, který se usadil v hradní studni, zahradil všechny prameny v okolí. Co je na čertovi ve studni pravdy, to nikdo neví, ale to, že je zde o vodu nouze, je známý fakt.

Ďáblův kámen

Pod hradem, nedaleko myslivny, leží ďáblův kámen. Dostal název podle čerta, který tudy nesl do pekla jednoho lakomého a zlého sedláka. Ten byl prý tak těžký, že se čert unavil a rozhodl se zde odpočinout. Když se z místa zvedl, zůstala po něm na kameni památka v podobě otisku kopyta a řetězu. Od té doby se tomuto místu neřekne jinak než „U ďáblova kamene“.